Čtvrté pokračování knih Krkonošští rodáci vzpomínají opět nabízí pestrou mozaiku životních příběhů pamětníků a pamětnic z Krkonoš či blízkého Podkrkonoší.
Nebývá výjimkou, když v pokročilejším věku lidé sepisují své paměti. Zpravidla proto, aby uchovali rodinnou paměť pro své potomky. Libor Dušek se již dvanáct let seznamuje s těmito pozoruhodnými lidmi, jejichž životní osudy vám nyní předkládá.
Vesnice Nedaříž se nachází v Podkrkonoší a do roku 1945 byla v jistém smyslu ukázkovým příkladem smíšené česko-německé pohraniční obce. Když přišel v roce 1938 zábor hranic, bylo Editě Lejdarové necelých pět let, ale tato událost odstartovala řetězení dalších souvislostí, které zásadně ovlivnily její život a život celé její rodiny. Tatínek sice pocházel z českého prostředí, ale byl nucen narukovat do řad wehrmachtu a záhy se dostal do sovětského zajetí. Z toho se domů vrátil až v roce 1949 a zjistil, že jeho nejbližší rodinní příslušníci byli vysídleni do východního Německa.
Helmut Hofer zřejmě v uplynulých letech neunikl pozornosti milovníků Krkonoš. Skromný chlapík, tělem, duší i přístupem k životu, archetyp horala, je známý především jako poslední nosič na Sněžku.
Paní Miluše Hartigová, provdaná Holubcová, vyrůstala v české části Krkonoš, ve skromné chaloupce ve vsi Roudnice a školu navštěvovala v nedalekých malebných Křížlicích. V době záboru pohraničí na podzim 1938 jí bylo jedenáct let. Už poměrně zřetelně vnímala, že není v pořádku, když se její domov ze dne na den stal součástí agresivní a rozpínavé německé říše.