„Marengo!“ vykřikla jsem a rozběhla se tak, jak jsem ještě nikdy v životě neběžela. I Marengo tryskem téměři letěl po písčité cestě a za ním se zvedal oblak prachu. Zastavila jsem se a zbytek cesty nechala na Marengovi. Čím víc se blížil, tím běžel pomaleji a jen několik metrů přede mnou přešel do kroku. Přešťastná jsem vraníkovi padla kolem krku, když o několik vteřin později konečně stál přede mnou.
„Marengo“, vydechla jsem jeho jméno a skryla obličej v jeho srsti. Dýchala jsem zhluboka a silně vnímala vůni Marengovy kůže.
Nemohla jsem pochopit, jaké mě to potkalo štěstí. Jestli to je sen, už nikdy se nechci probudit.
Koně, láska a trampoty s láskou, kam se člověk podívá: Sofie se všemi možnými i nemožnými prostředky pokusí opět smířit rodiče. Leo má už delší dobu zvláštní pocit. A Pia má velké trápení i radost ze svého prvního vlastního koně, že zanedbává svoje kamarády...